Miroslav Tichý se narodil v roce 1926 v Nětčicích (dnešní součást města Kyjov). Když mu byly čtyři roky, rodina se přestěhovala na Svatoborskou ulici do domku, ve kterém žije dodnes.
Jeho otec byl krejčí. Matka, která pocházela z Uhřic, pracovala jako sekretářka u advokáta. Tichý často vzpomíná na dětství, které trávil u dědečka z matčiny strany, starosty Uhřic. Po studiu na kyjovském gymnáziu pokračoval na pražské Akademii výtvarných umění v ateliéru Jána Želibského. Byl uznáván jako dobrý kreslíř a mezi spolužáky byl oblíbený pro své nadání a osobitý humor. V roce 1948 zanechal studia a vrací se do rodného města.
Zpočátku své kariéry se Tichý věnoval především kresbě a malbě, toto však v šedesátých letech opustil a věnoval se fotografování. Sám si vyráběl fotoaparáty, zvětšováky ne z důvodu nedostatku financí, ale protože ho to bavilo. Z bývalé komory na dvoře jeho domu si vytvořil fotografickou laboratoř, kde spatřila světlo světa většina jeho fotografií. Každý den vycházel do ulic Kyjova a pořizoval fotografie zachycující převážně ženy, ale jsou mezi nimi i zátiší, situace, které vidělo pouze jeho oko umělce.
V té době přestal dbát na svůj zevnějšek, nosil jeden kabát, nestříhal se, neholil. Odlišoval se od lidí, někteří se ho báli, jiní ho považovali za součást Kyjova. Ale většina lidí se domnívala, že ve skutečnosti nefotografuje, že tuto činnost pouze předstírá. Právě pro svoji odlišnost se dostával do sporu s tehdejšími autoritami. Strávil nějaký čas v psychiatrické léčebně a byl považován za odpůrce režimu. Tichý byl však ve své podstatě rebelem proti pořádkům. Proto v roce 1989 na otázku proč nezmění svůj vzhled, když doba se změnila odpověděl:" Doba se sice změnila, ale lidé zůstali stejní."
Kolem roku 2000 se o dílo Tichého začínají zajímat, bez jeho svolení je založena Nadace Tichy oceán v Lichtenštejnsku a tato prezentuje dílo Tichého v zahraničí. Miroslav Tichý neměl nic společného s nadací, nebyl jejím členem, nesouhlasil s činností, kterou nadace vyvíjí. Nadace ho nepodporovala ani finančně ani jinak, nikdo z nadace se s Tichým nestýkal.
Není pochyb o tom, že lidé z nadace mají velký podíl na zviditelnění díla Miroslava Tichého, nesmí se však přitom porušovat autorská práva žijícího umělce, který se i přes svůj věk nacházel v poměrně dobré psychické kondici.
Prohlášení Miroslava Tichého (PDF)Pravdivý příběh o Miroslavu Tichém
